Zpět na výpis
Rodinné právo se týká každodenního života každého z nás. Orientuje se především na poskytnutí patřičné právní ochrany mezi členy rodiny a to jak po stránce majetkové, tak i osobní. V historii byly tyto vztahy upraveny odděleně, konkrétně v zákoně č. 94/1963 Sb., o rodině, v současnosti je rodinné právo součástí nového občanského zákoníku (NOZ).
K 1. 1. 2014, kdy vstoupil v účinnost zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, došlo k impozantní změně, i co se týče rodinného práva. Tato oblast se stala součástí nového občanského zákoníku, konkrétně byla zakotvena do jeho druhé části. NOZ zavedl do českého právního řádu institut rodinného závodu, který vyplnil prostor, kdy členové rodiny fakticky pracují pro rodinný závod, aniž by se však jejich práva a povinnosti řídila dle zvláště upravené smlouvy.
Jako inspirace pro NOZ sloužil Codice Civile Italiano (italský občanský zákoník), konkrétně můžeme jeho vliv sledovat právě na začlenění institutu rodinného závodu do NOZ. Codice Civile Italiano patří mezi mladší občanské zákoníky, které upravují rodinné právo na svém počátku – i v tomto ohledu odpovídá NOZ novým koncepčním trendům. Jak můžeme konstatovat na základě Důvodové zprávy k NOZ, do italského Codice civile byla ustanovení o rodinném závodu zařazena při reformě rodinného práva roku 1975 – právě z této úpravy čerpá NOZ inspiraci.
Institut rodinného závodu byl do českého právního řádu implementován dne
1. ledna 2014, kdy vstoupil v účinnost i NOZ, jehož jsou ustanovení o rodinném závodu součástí. Jedná se tedy v českém právním řádu o relativně nový institut, jehož cílem je regulovat majetkoprávní i jiné vztahy v konkrétních podnikatelských subjektech, v nichž s majitelem závodu či podnikatelem pracují i jeho příbuzní – jinak řečeno se jedná o občanskoprávní oblast upravující vztahy mezi členy rodiny, snažícími se vytvořit svou prací trvalé hodnoty. De lege lata obsahuje právní úprava rodinného závodu řadu nepřesností, které vedou ke sporným případům v právní praxi.
Rodinný závod
Manželé se mohou rozhodnout pro založení společné výdělečné činnosti, tzv. rodinného závodu. Rodinný závod se nemusí týkat pouze manželů, ale i ostatních příbuzných a osob sešvagřených. Osoba blízká a osoba sešvagřená jsou blíže charakterizovány v ustanovení § 22 NOZ.
Problematice rodinného závodu se věnují ustanovení § 700 až § 707 NOZ. Již
v § 700 NOZ se setkáváme s definicí rodinného závodu: „Za rodinný se považuje závod, ve kterém společně pracují manželé nebo alespoň s jedním z manželů i jejich příbuzní až do třetího stupně nebo osoby s manžely sešvagřené až do druhého stupně a který je ve vlastnictví některé z těchto osob..“
Ustanovení týkající se rodinného závodu vyplňují prostor, kdy se členové rodiny rozhodnou pracovat pro rodinný závod, aniž by svá práva a své povinnosti upravili zvlášť uzavřenou smlouvou. Z tohoto důvodu zákon výslovně konstatuje, že ustanovení o rodinném závodě se nepoužijí v případě, kdy je tento rodinný závod provozován dle společenské smlouvy, smlouvy o tiché společnosti nebo podle smlouvy zakládající mezi stranami pracovní poměr. Jak dodává Důvodová zpráva k NOZ, tyto právní prostředky mohou být kombinovány. Ustanovení o rodinném závodě nebudou využity ani tehdy, když rodinný závod provozuje právnická osoba, na níž mají členové rodiny podíl spolu s třetími osobami.
Vlastnictví rodinného závodu
Vlastníkem rodinného závodu může být jedna osoba, ale i více osob. Nejčastěji dochází k situaci, kdy podnik vlastní manželé – uzavření manželství však není nutnou podmínkou pro vznik rodinného závodu. Může nastat i situace, kdy se jedná o spoluvlastnictví se třetí osobou. V případě, že jsou vlastníky pouze manželé, jsou aplikována ustanovení týkající se manželských majetkových práv, která vycházejí z ustanovení § 708 NOZ. Rodinný závod se může nacházet ve společném jmění manželů, může patřit do výlučného jmění jednoho z manželů, popřípadě si manželé mohou dohodnout majetkový režim odlišný od zákonného režimu.
Osoby zúčastněné na provozu závodu
Z ustanovení § 701 odst. 1 NOZ vyplývá, že vznik rodinného závodu a účast na jeho provozu je podmíněn úzkými rodinnými vazbami. Nejčastěji se jedná o manžele, může však jít i o jiné příbuzné osoby. Jednotlivé stupně příbuzenství, o kterých hovoří ustanovení § 701 odst. 1 NOZ jsou poté detailněji upraveny § 773 v hlavě týkající se příbuzenství a švagrovství. Existence blízké příbuznosti je pouze jednou z podmínek, aby mohla daná osoba participovat na rodinném závodu. Hlavní povinností této osoby je dlouhodobě a trvale pracovat pro rodinu či rodinný závod. Podmínka je splněna i v případě, kdy se osoba stará o zázemí osob přímo pracujících v rodinném závodu (jedná se například o ženy, které pečují o děti).
Každá zúčastněná osoba má v souvislosti s rodinným závodem nejen svá práva, ale i povinnosti. První z práv vychází z ustavení § 701 NOZ, kdy se členové rodinného závodu podílejí na zisku i na věcech, které byly ze zisku nabyty. Tohoto práva se za určitých podmínek i vzdát. Osoba vzdávající se svých práv musí být plně svéprávná, navíc musí tento akt proveden formou veřejné listiny.
Dalším právem, které je upraveno v ustanovení § 702 NOZ, je právo participační. Jedná se o právo osob, které jsou součástí rodinného závodu, podílet se na rozhodování o použití zisku. Tyto osoby se rovněž podílejí na rozhodování o změnách zásad provozu závodu či jeho zastavení. V případě, kdy na rodinném závodu participuje osoba nesvéprávná, je zastupovaná zákonným zástupcem, u osoby nezletilé je tímto zástupcem opatrovník.
Dalším právem je právo přednostní upravené ustanovením § 704 NOZ. „Má-li být rodinný závod rozdělen při dělení pozůstalosti soudem, má na něj člen rodiny zúčastněný na jeho provozu přednostní právo.“ Toto právo se týká pouze osob, které tvoří pomyslný okruh dědiců. Toto ustavení se použije především v případě, kdy by došlo ke smrti zůstavitele, a o dědickém vypořádání by rozhodovala třetí osoba. Soud může využít práva nepřihlédnout k přání třetí osoby a to hlavně v případě, kdy by bylo toto rozhodnutí nespravedlivé a mohlo by dojít k ohrožení chodu rodinného podniku.
Závislá práce a rodinný závod
V praxi rodinného závodu může nastat i situace, kdy dochází mezi rodinnými příslušníky ke vzniku nadřízenosti a podřízenosti, tedy je naplněna právní podstata pro vznik závislé práce. Ta je upravena v zákoníku práce, konkrétně v § 2. Vzhledem k tomu, že je práce v rodinném závodu ryze dobrovolnou záležitostí, nedochází navíc k naplnění znaků závislé práce. Je na volné úvaze, zda se členem rodiny uzavřít pracovněprávní vztah či nikoliv. Tento postup se doporučuje především v případě, kdy se jedná o soustavnou činnost, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti. Naopak pokud se jedná o vzájemnou kooperaci členů rodiny, je na místě spíše použít pouze právní úpravu týkající se rodinného závodu.
Daně a pojištění
V případě, kdy se rozhodujeme, zda se řídit právní úpravou rodinného závodu, je třeba brát v potaz i otázky týkající se daňové oblastí a veřejnoprávního pojištění. Co se týče daně z příjmu, je rozhodující, jestli je rodinný závod vlastněn fyzickou osobou (OSVČ) či osobou právnickou. V prvním případě se příjmy a výdaje rozdělují mezi členy rodiny, kteří se podílejí na provozu rodinného závodu. Vzniká jim povinnost jak uhradit daň z příjmu, tak i pojistné. Pokud je rodinný závod provozován osobou právnickou, daň odvádí právě ona a to daní z příjmu právnických osob. Jednotlivé zúčastněné fyzické osoby neodvádí zdravotní pojištění a nepodílí se ani na důchodovém či nemocenském pojištění. V případě, kdy tato fyzická osoba nemá jinou výdělečnou činnost, je nutno uhradit zdravotní pojištění, pokud není na základě nároku hrazeno státem.
Vznik a vlastnictví rodinného závodu
Jako jeden z hlavních nedostatků pozitivní právní úpravy rodinného závodu vnímám nedůslednost zákonodárce při specifikaci některých pojmů. Již samotná legislativní zkratka „závod“, kterou zákonodárce použil při definici rodinného závodu, implikuje závod jako věc hromadnou a nikoliv jako rodinné společenství (to může potenciálně budit negativní emoce u adresátů příslušných ustanovení). Takovým problematickým místem je také vznik rodinného závodu – zákon neoperuje s formálním aktem při vzniku rodinného závodu, proto může činit potíže určení, kdy rodinný závod ve skutečnosti vznikl.
Častým tématem právních teoretiků je, zda je vznik rodinného závodu vázán na vznik manželství – ze znění zákona sice vyplývá, že podmínkou vzniku rodinného závodu je participace alespoň jednoho z manželů, zároveň však zákon nehovoří o tom, že by závod nutně musel být ve vlastnictví jednoho z těchto manželů. V tomto případě by však postrádalo smysl současné zákonné vymezení. Vázání vzniku rodinného závodu na manželství může být v rozporu se zákazem diskriminace. De lege lata totiž není možné, aby rodinný závod vznikl například za účastenství svobodné matky a jejích dětí, nebo například účastenstvím otce-vdovce a jeho syna. K tomuto výkladu se přiklání i skutečnost, že ustanovení upravující problematiku rodinného závodu jsou včleněna do druhé části NOZ (rodinné právo). Lze se tázat, zda toto omezení vzniku rodinného závodu na manželský stav nejde proti smyslu institutu rodinného závodu.
Na základě ustanovení § 700 odst. 1 NOZ lze konstatovat, že vlastníkem rodinného závodu nemusí být pouze jeden z manželů, ale „některé z těchto osob“, na které ustanovení odkazuje. V tomto kontextu se však můžeme ptát, jaký smysl má fakt, že je úprava rodinného závodu včleněna mezi práva a povinnosti manželů. Zvláštní je i stav, kdy vznik rodinného závodu je na manželství vázán, ale jeho vlastnictví již nikoli.
Další otázkou, která v souvislosti s vlastnictvím rodinného závodu vyvstává, je to, zda může být vlastníkem rodinného závodu jen fyzická osoba. Podle mého názoru tomu tak být nemusí – v ustanovení § 700 odst. 2 NOZ se explicitně hovoří o možnosti úpravy vztahů mezi zúčastněnými osobami dle společenské smlouvy.
Úprava vzájemných práv a povinností členů rodinného závodu
I v rámci podnikatelské činnosti, která je v rukou osob blízkých, je třeba zajistit určitou právní regulaci a stanovit těmto vztahům řád. Zastoupení rodinných podniků v České republice je celkem hojné, ovšem jednotlivé vztahy jsou obvykle upraveny smlouvu, která je leckdy v rozporu s legislativní úpravou (mnohdy jsou takové smlouvy uzavírány jen pro formu a neobsahují pravdivé údaje o skutečné odměně za práci). Aktuální právní úprava v souvislosti s úpravou vzájemných práv a povinností členů rodinného závodu obsahuje terminologické nepřesnosti – zákon například hovoří o tom, že významná rozhodnutí se přijímají většinou hlasů všech členů rodiny, je však otázkou, zda je spravedlivé, aby se například ti členové rodiny, kteří závodu vypomáhají jen sporadicky, podíleli na rozhodování o důležitých záležitostech stejnou měrou, jako členové, jejichž práce pro rodinný závod je náročná a pravidelná.
S tím souvisí nejasnost pojmu „trvalá práce“, s nímž občanský zákoník operuje, aniž by jej vysvětlil. De lege lata není jasné, zda jsou za účastníky rodinného závodu považováni jen ti členové rodiny, kteří v závodu pracují na celý či poloviční úvazek, nebo i ti, kteří zde vypomáhají např. pouze hodinu týdně. Pojem „trvale pracují“ je komplikací i v souvislosti s kolizí s pracovním právem – dle pracovního práva je každý závod povinen se zaměstnancem, jenž pro závod pracuje trvale, sjednat pracovně právní vztah. V opačném případě by se jednalo o černou práci – výjimku mají děti nebo manžel či manželka majitele závodu. V případě striktního držení se NOZ a zároveň zákoníku práce by byl okruh účastníků rodinného závodu velmi omezený (nevztahoval by se na sešvagřené osoby, neteře apod.), což by šlo proti smyslu institutu.
Skutečnost, že vztahy mezi členy rodinného závodu nejsou smluvně upraveny, s sebou nese řadu výhod, ale i nevýhod. Jednou z hlavních nevhod je fakt, že může dojít k neočekávanému odchodu některého z členů tohoto úzkého příbuzenstva a tím může dojít i k ohrožení celého chodu závodu. Členové rodiny si nemohou nárokovat mzdu, která klasicky náleží každému zaměstnanci v rámci pracovněprávního vztahu.
Dle mého názoru v právní úpravě zcela chybí kritérium věnující se výši podílu na zisku. Problémem v tomto kontextu je i to, co se rozumí ziskem. Vzhledem k absenci tohoto vymezení lze vycházet ze zákona o obchodních korporacích, podle něhož se podíl na zisku stanoví na základě účetní závěrky (mimořádné či řádné). Dle zákona má být zisk rozdělován mezi zúčastněné členy dle míry odpovídající množství a druhu práce – toto může v praxi způsobovat neshody mezi členy rodinného závodu. NOZ nepamatuje ani na situace, kdy je vykázán záporný hospodářský výsledek. Lze sice předpokládat, že na úhradu ztráty by se pravděpodobně použil nerozdělený zisk z předcházejících let, NOZ však na tuto problematiku neposkytuje jasnou odpověď.
Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 2 Ads 340/2016-46 ze dne 23. března 2017 „pracovněprávní vztahy při podnikání rodinného typu […] nejsou až na výslovné zákonné výluky […] právem vyloučeny, avšak v oblasti veřejného práva k nim nelze nikoho nutit, a to ani s poukazem na potřebu bránit nelegálnímu zaměstnávání“.
Vznik a vlastnictví rodinného závodu
V předcházející kapitole jsem zmínil, že de lege lata musí v rodinném závodě aktivně působit manžel anebo manželka, což vylučuje například situaci, kdy by rodinný závod tvořila například pouze svobodná matka se svými dětmi apod. Tomu napovídá i zařazení úpravy rodinného závodu do rodinného práva. Co se situace s vlastnictvím závodu týče, tak ze současné úpravy implicitně vyplývá, že vlastnictví na manželství vázáno není. V tomto kontextu navrhuji buď zahrnout do právní úpravy podmínku vlastnictví závodu jedním z manželů, nebo úplně vypustit vázání na manželství (postačovalo by jen příbuzenství). Osobně se přikláním k druhému jmenovanému návrhu, tedy k vypuštění vázání vzniku a vlastnictví rodinného závodu na manželství.
Dalším mým návrhem je implementovat do zákona explicitní úpravu toho, zda může být účastníkem rodinného závodu i právnická osoba – ze současné praxe vyplývá, že by takové opatření bylo logické, nicméně jednoznačný výrok zákonodárce chybí.
Úprava vzájemných práv a povinností členů rodinného závodu
V souvislosti s nejasnostmi kolem pojmu „trvalá práce“ navrhuji, aby se na účastenství rodinného závodu podíleli pouze ti členové rodiny, kteří jsou na rodinném závodu finančně závislí do té míry, že je tento závod jejich dominantním zdrojem příjmů. Tímto ustanovením by se zároveň řešil problém s participací účastníků rodinného závodu, kteří pro něj pracují s menší intenzitou, na rozhodování o podstatných záležitostech. Pojem „trvalá práce“ byl dle mého názoru zvolen zákonodárcem poměrně nešťastně, protože se vyskytuje i v zákoníku práce, který však na rodinný závod nedopadá. Navrhuji tedy, aby byl tento pojem nahrazen vhodnějším synonymním pojmem, který by se zákoníkem práce nekolidoval.
Co se týče podílu na zisku, míním, že zákon by měl zohledňovat především náročnost pracovní pozice, zodpovědnost, postavení v hierarchii podniku, nepostradatelnost, vzdělání, kontakty (tzv. sociální kapitál) a další přínosy člena rodiny pro rodinný závod. Člen rodiny, který sice pro závod trvale nepracuje, ale stará se o zázemí jeho členů (a jejich rodiny), by měl mít zákonem zajištěnou životní úroveň srovnatelnou s ostatními účastníky rodinného závodu. Po vzoru italské úpravy rodinného závodu navrhuji do současné právní úpravy explicitně včlenit ustanovení hovořící o rovnosti postavení muže a ženy v rodinném závodě.
Co se týče záporného hospodářského výsledku rodinného závodu, o kterém NOZ doposud mlčí, navrhuji, aby bylo v zákoně explicitně uvedeno, jakým způsobem má být taková situace řešena. Nejschůdnější cestou se mi osobě zdá použití nerozděleného zisku z minulých let.
Závěrem
Rodinný závod, kterému věnovala práce největší pozornost, je sice poměrně dobrým úmyslem českého zákonodárce poskytnout této formě podnikání právní podporu, bohužel je v některých bodech tato právní úprava nepřesná, někdy i chybná. Jako jednoznačné pozitivum vnímám to, že existence právní úpravy rodinného závodu, vede ke snížení rizika možného postihu Inspektorátem práce v souvislosti s nelegální výpomocí ze stran příbuzných.
Cílem práce bylo analyzovat institut rodinného závodu na základě zákona
č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a upozornit na nepřesnosti, které pozitivní právní úprava obsahuje. V tomto kontextu lze konstatovat, že cíl práce byl naplněn. Stěžejní nedostatky, na které bylo v práci upozorněno, souvisí se vznikem a vlastnictvím rodinného závodu (je problematické určit, kdy rodinný závod vlastně vzniká, stejně nejasnou je i otázka, zda je vznik rodinného závodu vázán na vznik manželství) a s úpravou vzájemných práv a povinností mezi účastníky na rodinném závodu (NOZ nedostatečně vymezuje, co míní pojmem „zisk“, jakým způsobem je v rodinném závodu řešena situace se záporným hospodářským výsledkem apod.). V této souvislosti jsem navrhl zejména explicitní definování klíčových pojmů a vypuštění vázání rodinného závodu na manželství.
Vzhledem k tomu, že definice a vymezení institutu rodinného závodu v českém prostředí je poněkud problematická, soudím, že do budoucna bude jeho využití spíše ojedinělé. I když mají u nás rodinné podniky nezanedbatelné zastoupení, většinou jsou vzájemné vztahy mezi rodinnými příslušníky upraveny smluvně. Myslím, že i do budoucna bude smluvní forma úpravy vzájemným vztahů převažovat, a to i s ohledem na snahu rodiny působit preventivně proti případným vzájemným sporům.
